Tentokrát ne pan Anděl, ale po čertech dobrá společnost členů Sportovního klubu Sportcentra K2 vyrazila na hory. Nabídka Pavla Kusého strávit poslední dny měsíce ledna lyžováním v Alpách byla z těch, které přicházejí v pravou chvíli (na akci Skimen 2010) na pravém místě (hospoda na Račíně), takže nebylo o čem přemýšlet a už za čtyři dny ve čtvrtek odpoledne, dokonce skoro o půl hodiny dříve než bylo domluveno, frčelo šest nadšenců, z toho tři lyžaři, dvě lyžařky a jeden skalní snowboarďák směr Rakousko - Königsleiten......

Alpská vesnice Königsleiten (1600 m) patří do vyhlášeného lyžařského střediska Wald / Königsleiten, Krimml, Gerlos a Zell am Ziller a na většině reklamních stránek a prospektů ji najdete pod souhrnným názvem Zillertal Arena. Obec samotná leží uprostřed severního svahu Zillerského údolí, kde se také nachází většina sjezdovek a nejvýše položené vrcholy 160 km dlouhého propojeného systému sjezdovek - Konigleitenspitze (2315 m), Isskogel ( 2264 m) a nejvyšší bod tohoto ski resortu Kreuzjoch (2559 m).
Večerní cca 600 km dlouhá cesta přes České Budějovice, Linec a Salzburg nebyla vzhledem k husté chumelenici zrovna z těch příjemných a rychlých, ale optimismus členů výpravy nedovolil myšlenky, že by snad v příštích dnech mělo být nepříjemno. Z cesty pak stojí za zmínku závěrečných cca 25 km, kdy jsme vystoupali z městečka Zell am Ziller (575 m) přes snobsky načančanou, ale přesto nádhernou movitějšími klienty vyhledávanou obec Gerlos (1300 m) až do našeho cíle Königsleiten (1600m), tedy sečteno podtrženo více než 1km převýšení. Není se tedy co divit, že naše naložené auto jsme v zatáčkách za vydatného sněžení všichni tlačili i očima a asi to zabíralo, protože nakonec jsme na potřetí zdolali i posledních nejnáročnějších cca 20m a byli jsme přímo u našeho apartmánu. Je fakt, že oči jsme si asi dost unavili a měli jsme dokonce dojem, že vidíme fata - morgánu, když jsme ve zmiňovaném Gerlosu hned vedle silnice viděli venkovní bazén a v něm koupající se lidi.
Náš prostorný apartmán byl v komplexu budov vkusně zasazených do svahu a postavených v tradičním alpském stylu. Součástí komplexu je velká prodejna a půjčovna lyžařských potřeb (údajně více než 2000 párů lyží nabízejících se k půjčení), sauna ale i třeba ordinace lékaře.
Ráno nažhavení, ač se zbytky únavy po cestě, jsme byli mezi, no počítám tak prvními 10 lyžaři na sjezdovce, a už po půl deváté jsme vystřihávali naše „agresivní" oblouky do čerstvě připraveného manžestru. Ale to nejdůležitější - už po půl hodině vysoké oblačnosti nakonec vyhrálo sluníčko a zbytek dne byl ve znamení „kýčovitého" azura, takže tmavé brýle, rohlíky ve tvářích a pohoda - džez.
Zpočátku jsme sjížděli jižní svahy, které mají délku od 1 do 2km a širokánské perfektně připravené sjezdovky jsou ideální jak pro méně zkušené lyžaře, tak pro ty, kteří si vychutnávají a vybrušují svůj styl. Přehlédnout se ovšem nedal protější slunkem nasvícený severní vrchol Konigleitenspitze (2315m) a tak je až s podivem, že až asi po dvou hodinách ladění formy jsme dychtivě vyrazili kabinkovou lanovkou směr vrchol. Nádhera nesmírná!!! To se nedá popsat, takže jen hesla: panoráma rozzářených Alp, jiskřivý sníh, horská bouda s terasou, spousta tratí, úplně volné vleky a nasmátí lyžaři. Byli jsme tak rozdivočení, že se Jirkovi podařilo „odhodit" foťák z terasy horské boudy do závěje sněhu a zase ho po deseti minutách vyhrabat aniž by na něm bylo poznat nějaké vzrušení, ale od té chvíle už ho raději nepoužíval. Později odpoledne jsme se vrátili na stále pěkně upravené jižní svahy a vyzkoušeli všechny trasy, které se tam nabízely. Celkově je nutno konstatovat, že tyto svahy jsou na sjezdování příjemnější, méně prudké a lépe upravené než na severní straně údolí, ale severní strana je zase atraktivnější co do výšky, rozhledu a divokosti profilu. No, a bonbónek na závěr dne pro nás nachystal Pavel s panem domácím - večerní sauna, po které jsme přemýšleli, co by nám tak v ráji ještě mohlo chybět. Ten večer už jsme nic nevymysleli.
Druhý den se nám trochu pokazilo počasí a právě tehdy jsme ocenili kvalitu zdejšího vybavení ski areálu - kryté sedačky. I v tomto horším počasí nám to nedalo vyrazit ihned ráno na nejvyšší vrchol a objevili jsme krásné sjezdy směrem ke Gerlosu, které jsme si užívali celé dopoledne. Na vrcholku se občas ukázala i modrá obloha, ale s přestávkami méně i více sněžilo celý den, což nám ale nijak na náladě neubíralo. Jen nohy už přestávaly sloužit, takže přibývalo přestávek a příjemných zastavení ve stylové dřevěné boudě, třeba i na vynikající Gulaschensuppe.
Náš původní plán zůstat ještě jednu noc jsme společně přehodnotili jednak vzhledem k bolestem v našich svalech a jednak vzhledem k začínajícím prázdninám v Německu a tím blížícímu se přívalu lyžařů. Takže když jsme po celodenním lyžování opouštěli nádherné údolí Ziller (přejmenované na Údolí u dvou přátel) a proti sobě potkávali kolony stojících aut nic jsme nelitovali našeho rozhodnutí a s permanentními rohlíky ve tvářích jsme se vraceli domů. BYLO TO SUPER !!!!

Komentáře

Jméno *
Email (Nebude zveřejněn)
Kód   

Odeslat komentář

Vložit komentář